Dřív než mě odsoudíš,obuj si moje boty a projdi si mou cestu,pociť mé slzy,zažij mou bolest,radost,klopýtni na každém kameni,na kterém jsem klopýtla a za každým vstaň a jdi dál,tak jak jsem to udělala já..Až potom..Teprve až POTOM můžeš mé chování soudit a tvrdit,že mě ZNÁŠ..!!..Už v to ani nevěřím,ale doufám...že by se mohla najít nějaká normální holka,co jen tak popovídá,zajde ven a bude mě brát takovou jaká jsem..neříkám že chci nebo nechci vztah...to je na osudu..pokud tu jsi,ozvi se prosím.