Snad omylem, osudem snad, jež sudičky mi přály... Já chtěl Ti něco ukázat, co právě mizí v dáli... Když prsty moje místo nebe, ač duše má to nechtěla... Nezištně pohladily Tebe, Ty jsi se trochu zachvěla... Tvůj úsměv a pohled štěněte já četl líp než slova... Beze lsti, srdcem dítěte, já věděl, že chceš znova... Mé prsty snad cestu znaly, nad paží, šíje, vlásky, tvář... Krůček za krůčkem putovaly, v Tvých očích byla hvězdná zář...