Tak nějak mě už nebaví brouzdat světem sama. Někdy je to příjemné, ale začíná chybět kamarád, přítel, který by pohladil, když něco bolí a nechá se pohladit,když bude něco bolet jeho.Začíná chybět někdo, s kým se dá prosmát životem. Neřešit prkotiny, vadí ti něco, pověz mi to a to stejné udělám já. Určité povahové rysy se změnit nedají, tak je zkousneme a zasmějeme se tomu. Pokud je v hlavě mozek a máme určitou dávku tolerance, nikdo nejsme dokonalý přece, tak by to mohlo být velmi pěkné.