REGISTRACE ZDARMA

< Zpět do blogu

Cuffing season aneb proč v zimě víc toužíme po lásce

21.09.2026, Autor: Petr Novák

Proč cuffing season funguje i na lidi, kteří celé léto vztah vůbec neřešili? Odpověď tkví v hormonech, evoluci a způsobu, jak mozek vnímá chlad.

Cuffing season aneb proč v zimě víc toužíme po lásce

Jakmile se dny zkrátí, teploty klesnou a vzduch začne vonět po prvním sněhu, něco se v lidském chování nenápadně změní. Kavárny se plní páry zahřívajícími se nad hrnky horké čokolády, sociální sítě se zaplavují fotkami útulných večerů u krbu a spousta lidí, která si celé léto užívala svobodu, najednou začíná přemýšlet o tom, zda by nebylo fajn mít po boku někoho blízkého. Tento jev má dokonce svůj vlastní název – „cuffing season", tedy česky řečeno „sezóna spoutání". A nejde jen o vtip nebo internetový mem. Jde o reálný psychologický a biologický fenomén, který výzkumníci stále důkladněji zkoumají.

Samotný výraz pochází z anglického slang výrazu „to cuff someone", což přibližně znamená připoutat se k někomu nebo si někoho „zajistit". V americké populární kultuře se tento pojem začal šířit někdy kolem roku 2011 a postupně pronikl i do evropského slovníku. Dnes ho bez problémů pochopí dvacátníci v Praze stejně jako v New Yorku. Ale co za ním stojí? Proč právě zima v nás probouzí touhu po intimním partnerství silněji než jaro nebo léto?

Biologie, hormony a evoluce – základ zimní touhy po blízkosti

Odpověď je překvapivě zakořeněná hluboko v lidské biologii. Výzkumy ukazují, že kratší dny a omezený přístup ke slunečnímu světlu výrazně ovlivňují produkci hormonů v těle. Hladina serotoninu – hormonu dobré nálady – přirozeně klesá, zatímco melatonin, který reguluje spánek a bdění, se zvyšuje. Tento hormonální posun může přispívat k pocitům osamělosti, melancholie a větší potřeby lidského kontaktu. Nejde tedy o slabost nebo romantický výmysl, ale o biologicky podmíněnou reakci organismu.

Evolučně to dává smysl. Po tisíce let byli naši předkové závislí na skupinovém přežití. V zimě, kdy bylo jídlo vzácné a teploty smrtelně nebezpečné, byla fyzická blízkost druhého člověka doslova otázkou přežití. Tělo si tuto paměť uchovalo dodnes, i když žijeme v dobře vytápěných bytech s plně zásobenými lednicemi. Mozek stále reaguje na zimu jako na potenciální hrozbu a automaticky hledá bezpečí v blízkosti druhého člověka.

Zajímavé v tomto ohledu jsou i výsledky studií zkoumajících sezónní výkyvy v lidském chování. Vědci z University of Toronto zjistili, že fyzický chlad skutečně aktivuje touhu po emocionálním teplu – lidé v chladnějším prostředí prokazatelně více tíhnou k sociálním kontaktům a vyjadřování náklonnosti. Tento efekt, který psychologové nazývají „temperature-emotion embodiment", naznačuje, že pocit fyzické teploty a pocit emocionálního bezpečí jsou v našem mozku propojeny mnohem těsněji, než bychom čekali. Podobné závěry přináší i přehled výzkumů publikovaný v časopise Psychological Science, který mapuje, jak fyzické vjemy ovlivňují emocionální prožívání.

K tomu přistupuje ještě jeden faktor – sociální tlak a kulturní kontext. Zima je v mnoha kulturách spojena s rodinnými svátky, Vánocemi, silvesterem a oslavami, které jsou ze své podstaty nastaveny pro páry a rodiny. Člověk, který tráví tyto okamžiky sám, si tuto samotu uvědomuje mnohem intenzivněji než v létě na festivalu plném cizích lidí. Vánoce jsou zkrátka zrcadlem, do kterého se mnozí singles dívají s ambivalentními pocity.

Není proto divu, že statistiky z různých seznamovacích platforem pravidelně potvrzují výrazný nárůst nových registrací a aktivní komunikace právě v říjnu, listopadu a prosinci. Sezóna spoutání není jen metafora – je to měřitelný trend. Lidé skutečně začínají aktivněji hledat partnera, jakmile se příroda začne chystat na zimní spánek.

Lidé v kavárně se zahřívají nad hrnky horkých nápojů za zimního večera

Jak „cuffing season" ovlivňuje hledání lásky a co s tím dělat

Pochopení tohoto fenoménu má přímé praktické důsledky pro každého, kdo přemýšlí o vztahu nebo ho aktivně hledá. Tím zásadním otázka je: je zimní touha po partnerovi autentická, nebo jde jen o sezónní impuls, který v březnu přirozeně vyprchá?

Odpověď není jednoduchá a závisí na konkrétním člověku. Psychologové upozorňují, že vztahy vzniklé v zimních měsících nejsou nutně méně hodnotné než ty letní. Pokud dva lidé najdou skutečné porozumění, sdílejí hodnoty a baví se spolu, na měsíci vzniku nezáleží. Problém nastává tehdy, kdy člověk hledá partnera primárně proto, aby zaplnil prázdnotu nebo se vyhnul nepříjemnému pocitu osamělosti. Takový vztah pak bývá postaven na křehkých základech a s příchodem jara skutečně nezřídka ztroskotá.

Psycholožka a autorka knih o vztazích Esther Perel, jejíž práce jsou celosvětově uznávané, říká: „Touha po blízkosti je základní lidskou potřebou – problém není v tom, že ji cítíme, ale v tom, jak na ni reagujeme." Tato myšlenka dokonale vystihuje podstatu celé diskuse o zimní sezóně hledání partnerů. Touha sama o sobě není špatná. Záleží na tom, zda ji dokážeme uchopit vědomě a s upřímností vůči sobě i potenciálnímu partnerovi.

Vezměme si jako příklad třiatřicetiletou Kateřinu z Brna, která se každý rok od září začínala cítit osaměleji a intuitivně sahala po telefonu, aby si přečetla zprávy od lidí, se kterými přes léto komunikaci nechala usnout. Před dvěma lety se ale rozhodla přistoupit k věci jinak – místo reaktivního hledání se zaregistrovala na seznamce a začala přemýšlet o tom, co vlastně od vztahu chce dlouhodobě. Výsledkem byl rozhovor s mužem, se kterým si od první chvíle rozuměla na více úrovních. Dnes jsou spolu a oba přiznávají, že zima jim dala tu správnou motivaci udělat první krok, který by jinak možná odkládali.

Příběhy jako tento nejsou výjimkou. Naopak, ukazují, že zimní období může být ideálním časem pro upřímnou introspekci – pro přemýšlení o tom, co od života a vztahů opravdu chceme, a pro aktivní kroky směrem k naplnění těchto přání. Klíčem je nepodlehnout panice z osamělosti, ale využít zvýšenou emocionální citlivost jako kompas.

Prakticky to znamená několik věcí. Zaprvé, je užitečné si uvědomit, zda hledáme partnera proto, že chceme sdílet život s konkrétním člověkem, nebo proto, že nás tlačí sezóna a sociální očekávání. Zadruhé, zimní měsíce jsou skvělým časem pro aktivity, které přirozeně vedou k setkávání – kurzy vaření, literární kluby, zimní sporty nebo komunitní dobrovolnictví. A zatřetí, digitální seznamování v zimě zažívá svůj vrchol, což znamená, že šance na nalezení kompatibilního člověka je statisticky vyšší.

Právě proto platformy jako Jiskření, která funguje již 15 let a je zcela zdarma, zaznamenávají v zimních měsících výrazně vyšší aktivitu. Základní funkce – registrace, prohlížení profilů i komunikace – jsou dostupné bez jakýchkoliv poplatků, což odstraňuje jednu z největších bariér, které lidi od seznamování odrazují. V době, kdy cuffing season dosahuje vrcholu, je takový přístup zvláště cenný. Člověk se může soustředit na hledání toho pravého místo přemýšlení nad tím, kolik ho to bude stát.

Zajímavé je také to, jak se mění způsob komunikace v zimním období. Psychologové pozorují, že lidé jsou v chladných měsících ochotnější k hlubším rozhovorům, sdílení osobních příběhů a emocionální otevřenosti. Možná proto, že venku je tma, je méně rozptýlení a více prostoru pro skutečný kontakt. Zimní večery mají zvláštní schopnost zbavit lidi zbytečných zábran a přimět je mluvit o věcech, na které v létě není čas ani chuť.

Tento aspekt je pro online seznamování obzvláště relevantní. Zatímco letní konverzace na seznamkách bývají lehčí a zaměřené na plánování aktivit, zimní zprávy mají tendenci být osobnější a upřímnější. Lidé se více ptají na hodnoty, životní cíle a představy o budoucnosti. Paradoxně tak zima, navzdory své temnotě, může být příznivějším prostředím pro nalezení skutečné kompatibility než sluncem zalité léto.

Pochopitelně to neznamená, že každý vztah vzniklý v listopadu je osudový a každý letní románek je povrchní. Jde spíše o tendence a pravděpodobnosti. A o to, abychom si uvědomili, že naše emoce a touhy nejsou náhodné – jsou ovlivněny ročními dobami, biologií, kulturou i osobní historií. Porozumění těmto silám nám dává větší kontrolu nad vlastními rozhodnutími.

Cuffing season tedy není jen virální internetový pojem. Je to připomínka toho, že jsme hluboce sociální bytosti, jejichž potřeby se mění s rytmem přírody. A možná je to také výzva – výzva nepodlehnout jen instinktu, ale využít ho vědomě. Zima přináší dlouhé večery, čas na přemýšlení a přirozenou touhu po blízkosti. Je jen na nás, zda tuto energii přeměníme v unáhlené rozhodnutí, nebo v upřímné hledání člověka, se kterým bude i jaro stát za to.