Každý z nás to zažil. Ta chvíle, kdy se srdce sevře, žaludek otočí a svět se najednou zdá o něco tmavší. Ano, řeč je o zklamání. Ať už jde o nevydařené rande, nedostatek štěstí v životě nebo prostě jen den, kdy se nic nedaří, zklamání je všudypřítomným společníkem naší existence.
Rande a seznamky: Království zklamání?
Představte si to: sedíte u počítače, s nadšením se přihlašujete na svou oblíbenou online seznamku. Profil vyplněný, fotka nahraná, a tak začíná nekonečné scrollování a hledání té pravé osoby. Po chvíli narazíte na někoho zajímavého, začnete si psát a domluvíte si rande. Jaké vzrušení! Jenže pak přijde ta osudová chvíle a vy zjistíte, že realita je úplně jiná než virtuální svět. Zklamání je na světě.
Zklamání ze seznamky může být obzvlášť bolestivé. Je snadné si myslet, že online seznamka je magické místo, kde na nás čeká náš osudový partner. Ale co když se místo toho setkáte s někým, kdo si na fotku nahrál obrázek z před deseti let nebo má úplně jiné zájmy než tvrdil? Máme pocit, že jsme ztratili čas a energii a přitom jsme si jen chtěli najít někoho, s kým bychom mohli být šťastní.
Jak chutná zklamání?
Záměrně se vyhýbáme slovu „bolí". Mluvíme o zklamání, které už přebolelo. Už jsme ho vyplakali, možná i něco kolem něj pochopili. O tom zklamání, které jsme už i zpracovali. Přesto tu stále je. Při vzpomínce, při setkání s druhým. Je jako ranka, která se už skoro zahojila, zůstal jen lehký stroupek. Víme o ní, ještě ji neobratným stržením stroupku můžeme znovu odhalit, aby se mohla začít hojit nanovo, a přesto o trošku rychleji.
Když se štěstí schová
Zklamání se však neomezuje pouze na seznamky. Jak často jsme si přáli něco jiného, než jsme dostali? Někdy se zdá, že štěstí se rozhodlo schovávat na nedosažitelných místech. Snili jsme o povýšení v práci, ale místo toho přišel nováček, který nás předehnal. Těšili jsme se na dovolenou, ale počasí nám ji pokazilo. Jak se s tím vším vyrovnat? Říká se, že co tě nezabije, to tě posílí. Ale opravdu to platí vždy? Někdy se zdá, že život nás jen zkouší, kolik zklamání ještě uneseme. A právě v těchto chvílích je důležité si připomenout, že nejsme sami. Všichni kolem nás čelí nějakému druhu zklamání. Možná ne vždy stejného, ale každý má svůj příběh plný zklamaných nadějí a snů.
Odpustit a jít dál
Mluvíme o zklamání, kdy jsme už i odpustili. Nic jiného ani nemá smysl. Nemůžeme druhé vinit za to, že se nechovají tak, jak my potřebujeme. Kdyby to uměli jinak, možná by jednali jinak. Nebo možná jen nechtěli. Ano, i na to mají právo: chovat se tak, jak se nám to nelíbí, jak nás to vytáčí a irituje. Tak, jak nás to bolí.
Očekávání je dobré. Když očekáváte (jakkoli je to lidské), dali jste se všanc zklamání. A to není vůbec špatně, protože život, má-li být prožitý, nemůže být jen procházka krajinou s růžovými oleandry. Oleandry kvetou také jen určitý čas.
Píšeme o zklamání, které potřebuje ještě dobolet. O smutku za člověkem, který vás zklamal. Skutečně zklamal vás nebo vaši představu, vaše očekávání?
Nemáme rádi, když se říká, ať nic neočekáváme. V očekávání je kus těšení se, jistá radost. V neočekávání je faleš. Sebeklam. Protože vždy si aspoň v skrytu duše přejete, aby to vyšlo, aby to bylo ono. Očekávejte, užívejte si fázi, kdy se přání plní. Vždyť je to krásné.