Každý, kdo se někdy pustil do online seznamování nebo se aktivně snažil najít partnera, pravděpodobně nastoupil na tuto cestu s nějakou představou. Možná si ji ani nevyslovil nahlas, ale někde hluboko v mysli existoval jakýsi ideální obraz – výška, vzdělání, povaha, životní styl, zájmy. A pak se stane něco nečekaného. Objeví se někdo, kdo tomuto obrazu vůbec neodpovídá, a přesto ho nejde přehlédnout. Co s tím?
Tento pocit není ani vzácný, ani náhodný. Je ve skutečnosti jedním z nejčastějších paradoxů moderního seznamování – a přesně proto stojí za to se nad ním zamyslet pořádně a bez předsudků.
Proč máme seznam požadavků a proč nás tak často zklame
Lidé mají přirozenou tendenci systematizovat. Když hledáme partnera, chováme se podobně jako při výběru nového bytu nebo zaměstnání – sestavíme si v hlavě seznam kritérií a pak ho porovnáváme s tím, co nám život přináší. Psychologové tento jev dobře znají. Kognitivní zkratky a tzv. heuristiky nám pomáhají orientovat se ve světě, ale zároveň nás mohou odvést od toho, co skutečně potřebujeme.
Výzkumy v oblasti psychologie romantických vztahů opakovaně ukazují, že lidé velmi špatně předpovídají, co je v partnerovi skutečně udělá šťastnými. Profesor psychologie Daniel Gilbert z Harvardovy univerzity, jehož práce se věnuje lidskému štěstí a předpovídání emocí, ve svých studiích dokládá, že jsme systematicky špatní v odhadování toho, co nám přinese dlouhodobou spokojenost. Jinými slovy: to, co si myslíme, že chceme, a to, co nás skutečně naplňuje, jsou velmi často dvě různé věci.
A tak se stává, že si žena hledá klidného, introvertního muže, protože ve svém minulém bouřlivém vztahu byla vyčerpaná, a najednou ji naprosto odzbrojí někdo hlučný, spontánní a nepředvídatelný. Nebo muž, který si vždy říkal, že chce partnerku stejného věku a se stejnými koníčky, zjistí, že ho fascinuje žena o deset let starší, která nemá s jeho zájmy nic společného – ale mluví s ní hodiny bez přestávky.
Kdy je to signál, a kdy jen vzrušení z novosti
Tady přichází ta nejdůležitější otázka, kterou si v takové situaci musíme položit: je to skutečná přitažlivost, nebo jen fascinace z toho, co je jiné? Mozek má rád novinky. Novost sama o sobě spouští uvolňování dopaminu, a proto nás někdy přitahují věci ne proto, že jsou pro nás dobré, ale prostě proto, že jsou nové a neznámé.
Rozlišit tyto dvě věci není jednoduché, ale není to ani nemožné. Dobrým testem je čas a kontext. Pokud přitažlivost přetrvává i ve chvílích, kdy novost opadne – když už víte o dotyčném člověku víc, viděli jste ho v různých situacích, mluvili jste o různých tématech – pak pravděpodobně nejde jen o efekt novosti. Naopak, pokud zjistíte, že vás dotyčný člověk přestane zajímat hned, jakmile ho lépe poznáte, byl to možná jen záblesk přitažlivosti k neznámému.
Přemýšlejte také o tom, co konkrétně vás na tomto člověku přitahuje. Jsou to povrchní věci, jako způsob oblékání nebo exotický přízvuk? Nebo vás fascinuje způsob, jakým přemýšlí, jak se chová k ostatním, jak reaguje na těžké situace? Čím hlubší a konkrétnější dokážete svoji přitažlivost popsat, tím pravděpodobnější je, že jde o něco skutečného.
Markéta, třiatřicetiletá grafička z Brna, to popsala takto: hledala jsem klidného muže s podobnými kulturními zájmy, a pak jsem potkala Tomáše – elektrikáře, který nikdy nebyl v divadle a v neděli vstával ve čtyři ráno na ryby. Říkala jsem si, že to nemá šanci. Ale on byl první člověk, se kterým jsem se cítila skutečně vyslechnutá. To bylo silnější než všechny moje plány.
Jak se vyrovnat s tím, že realita boří vaše představy
Jedna z nejtěžších věcí v takové situaci je překonat vlastní odpor. Protože i když nás někdo přitahuje, část nás se brání. Říkáme si: ale vždyť jsme úplně jiní, to přece nemůže fungovat. Máme různé životní styly, různé hodnoty, různé plány. A tady je potřeba rozlišit dvě věci, které si lidé často pletou: odlišnost a neslučitelnost.
Odlišnost je přirozená a v mnoha případech obohacující. Dva lidé nikdy nebudou totožní, a ani by neměli být. Různé záliby, různé profesní světy nebo různé přístupy k trávení volného času mohou vztah obohatit, pokud oba partneři mají zájem se navzájem poznávat a respektovat. Neslučitelnost je ale něco jiného – to jsou fundamentální rozdíly v hodnotách, v přístupu k životu, v představách o budoucnosti. Chcete děti, on ne. Ona chce žít na venkově, vy ve městě. Jeden z vás klade práci na první místo, druhý rodinu. Tyto věci jsou zásadní a nelze je přehlížet jen proto, že je mezi vámi silná chemie.
Dobrým vodítkem může být výzkum psychologa Johna Gottmana, který desítky let studoval páry a identifikoval klíčové faktory, které rozhodují o tom, zda vztah vydrží. Gottman zjistil, že sdílené hodnoty a vzájemný respekt jsou důležitější než sdílené zájmy nebo podobné zázemí. Jinými slovy: nemusíte mít rádi stejnou hudbu, ale musíte se shodovat v tom, jak chcete žít.
Takže když narazíte na někoho, kdo vám nesedí podle vašich původních kritérií, zkuste si položit jiné otázky než ty, které jste měli na svém pomyslném seznamu. Ptejte se: Jak se tento člověk chová k lidem kolem sebe? Jak reaguje, když se mu něco nedaří? Mluví o svých vztazích s respektem? Sdílíme základní hodnoty, i když naše životy vypadají jinak? Odpovědi na tyto otázky vám řeknou mnohem více než to, zda má dotyčný vysokoškolský titul nebo zda chodí do fitnessu.
Zároveň je důležité nepodlehnout druhému extrému – tedy nezahodit veškerá svá kritéria jen proto, že jste zažili silnou přitažlivost. Romantická chemie je mocná, ale sama o sobě nestačí. Jak říká spisovatel a terapeut Esther Perel: „Přitažlivost nás přivede k druhému člověku. Ale teprve to, co budujeme společně, rozhoduje o tom, zda tam zůstaneme."
Pokud si nejste jisti, jak na to, může být užitečné promluvit si s někým, komu důvěřujete – přítelem, který vás dobře zná, nebo třeba odborníkem. Nejde o slabost, ale o snahu udělat rozhodnutí se zdravou hlavou, ne jen pod vlivem emocí.
Prakticky vzato, existuje několik věcí, které vám mohou pomoci situaci lépe uchopit:
- Dejte si čas a neklaďte na sebe tlak okamžitého rozhodnutí – přitažlivost potřebuje prostor, aby se ukázalo, co je za ní
- Pozorujte chování, ne jen slova – jak se dotyčný chová v různých situacích, to vám řekne víc než jakýkoliv první dojem
- Mluvte otevřeně o svých hodnotách a představách dříve, než se příliš zainvestujete emocionálně
- Rozlišujte mezi odlišností a neslučitelností – ne každý rozdíl je problém, ale některé jsou zásadní
Celá tato situace nás vlastně nutí k velmi zdravé věci – přehodnotit, co skutečně hledáme a proč. Mnohdy zjistíme, že náš původní seznam byl spíše reakcí na minulé zkušenosti než skutečným obrazem toho, co potřebujeme. Možná jsme si říkali, že chceme partnera s vysokým příjmem, protože jsme zažili nejistotu. Možná jsme chtěli někoho velmi klidného, protože jsme se báli konfliktu. Tyto motivace jsou pochopitelné, ale nemusí být nejlepším průvodcem při hledání skutečně fungujícího vztahu.
Seznamky jako Jiskření existují právě proto, aby lidem umožnily setkávat se s druhými – a to i s těmi, na které by v běžném životě nenarazili nebo je předem odfiltrovali. Platforma, která funguje již 15 let a je kompletně zdarma, nabízí prostor pro přirozené seznamování bez zbytečných bariér. A právě tady se velmi často stává, že si prohlížíte profily a najednou se zastavíte u někoho, u koho jste se zastavit neplánovali.
Otevřenost vůči nečekanému není naivita. Je to jedna z nejcennějších vlastností, které můžeme do hledání partnerství přinést. Neznamená to vzdát se svých hodnot nebo přijmout každého, kdo přijde. Znamená to být ochotný přezkoumat, zda naše kritéria skutečně odpovídají tomu, co hledáme – nebo zda jsou jen pohodlnou iluzí kontroly v něčem, co ze své podstaty kontrolovat nelze.
Láska – a to je věc, na které se shodují psychologové, romantici i cynici – si jen zřídkakdy vyžádá povolení. Přijde ve chvílích, kdy ji nečekáme, v podobě, kterou jsme neplánovali, a s člověkem, který neodpovídá žádnému z našich kritérií. A právě proto bývá tak překvapivě skutečná.