Online seznamování se za poslední roky proměnilo v běžnou součást života. Někdo si otevře profil na online seznamce ze zvědavosti, jiný po rozchodu, další proto, že má málo času potkávat nové lidi „v terénu". A pak je tu chvíle, kterou zná skoro každý: člověk narazí na profil, který zní až podezřele dokonale. Fotky jako z katalogu, práce snů, koníčky poskládané tak, aby se líbily co nejširšímu publiku. A v hlavě naskočí otázka, kterou si potichu pokládá i ten největší optimista: Dá se informacím na profilu věřit?
Realita je méně dramatická, než jak ji líčí internetové legendy o „podvodnících na každém rohu", ale zároveň není tak růžová, jak napovídá část profilů. Lidé občas přikrášlují. Ne vždy ze špatných úmyslů – často spíš z nervozity, z potřeby zapadnout nebo z obyčejného lidského zvyku ukazovat se v lepším světle. Tenhle text se proto dívá na to, proč si lidé na profilech trochu vymýšlejí, co se nejčastěji upravuje, a hlavně jak poznat, že ne všechno na profilu seznamky je pravda, aniž by se z randění stala detektivka.
Proč lidé na seznamovacích profilech přikrášlují
Začněme tím, co je na tom celé nejzajímavější: většina „nepravd" na seznamkách nebývá kriminálního typu. Častěji jde o drobné posuny, které jejich autor vnímá jako nevinné. V psychologii se dlouhodobě mluví o tom, že lidé mají sklon k takzvané sebeprezentaci – upravují svůj obraz tak, aby byl přijatelný pro okolí. V online prostředí to platí dvojnásob, protože profil je něco jako výloha. A kdo by si do výlohy dal nepořádek?
Do hry vstupuje i to, že seznamovací profil je krátký formát. Několik vět má shrnout osobnost, životní styl, očekávání, humor i hodnoty. Takové zhuštění svádí k tomu napsat spíš „nejlepší výběr" než plnou pravdu se všemi odstíny. Někdo zkrátka napíše, že miluje hory, protože byl dvakrát v Krkonoších a rád na to vzpomíná – a zároveň vynechá, že většinu víkendů stejně skončí u seriálu.
A pak je tu tlak srovnávání. Když člověk vidí, co si lidé píší na profil – cestování, sport, vlastní bydlení, úspěšnou kariéru, „žiju naplno" – snadno získá dojem, že musí držet tempo. Přitom jde často o selekci reality. Sociální sítě i seznamky podporují vystavování „highlightů", tedy výběru toho, co vypadá nejlépe. Není náhoda, že podobný efekt popisují i výzkumy o tom, jak online prezentace ovlivňuje sebevědomí a očekávání; pro základní kontext se dá nahlédnout třeba do přehledových textů o online identitě a sebeprezentaci na APA – American Psychological Association (nejde o jediný zdroj pravdy, ale je to solidní start pro orientaci v tématu).
Často je v pozadí i strach z odmítnutí. Někdo si řekne: „Když napíšu pravdu, nikdo mi nenapíše." A tak uhladí hrany. Věk posune o pár let dolů, výšku o pár centimetrů nahoru, vztahovou historii zjednoduší, kouření vynechá. Málokdo to plánuje jako lež – spíš jako „tohle přece není tak důležité". Jenže druhé straně to důležité být může.
Zvláštní kapitolou je nejistota v tom, co vlastně člověk hledá. Profil pak může působit rozporuplně: „chci vážný vztah", ale zároveň „žiju spontánně, nic nehrotím". Ne vždy jde o manipulaci; někdy je to autentický zmatek. Moderní seznamování je totiž plné nejasných signálů a lidí, kteří se teprve učí pojmenovat své hranice.
A aby to nebylo jen o „těch druhých", je fér připomenout, že drobnou idealizaci dělá občas skoro každý. Jak to vystihuje jedna často citovaná myšlenka: „Nelžeme proto, že bychom byli špatní, ale protože chceme být milovaní." V kontextu seznamování to zní až příliš lidsky.
Co se na profilech nejčastěji upravuje – a proč to není vždycky celé pravda
Když se řekne „lež na profilu", mnoho lidí si představí falešnou identitu. Jenže běžnější jsou malé posuny v několika opakujících se oblastech. A právě ty bývají zdrojem zklamání, protože se tváří nevinně, ale ve skutečnosti mění očekávání.
Nejviditelnější jsou fotky. Nejde jen o filtry nebo starší snímky (i když i to je časté), ale o to, že fotografie ukazují vybraný okamžik. Někdo má jednu povedenou fotku z léta u moře a používá ji tři roky. Jiný se fotí jen v úhlech, které mu lichotí. Je to podobné jako s životopisem – také se do něj nedává každá pracovní chyba. Problém nastává, když se rozdíl mezi fotkou a realitou stane tak velký, že druhá strana získá pocit, že byla uvedena v omyl. V tu chvíli nejde o estetiku, ale o důvěru.
Další klasika je věk, výška a „životní stabilita". Věk se posouvá hlavně proto, aby profil spadl do vyhledávání určité skupiny. Výška se přidává ze stejného důvodu, protože část lidí ji filtruje. A stabilita? Tam se často hraje s formulacemi. „Podnikám" může znamenat prosperující firmu i občasnou práci na živnost. „Mám vlastní byt" může být 1+kk na hypotéku i podnájem, který člověk tak trochu bere jako „svůj". Znovu: nejde o to někoho shazovat, ale chápat, že jazyk se dá ohýbat.
Zajímavé jsou i zájmy. V profilu se dobře vyjímají věci, které znějí aktivně a společensky: cestování, sport, kultura, gastronomie. Co si lidé píší na profil a proč to není vždy všechno pravda? Protože profil je pozvánka. A pozvánka se píše tak, aby lákala. Někdo uvede „běh", protože kdysi běhal a rád by znovu. Někdo napíše „čtu", protože si přeje být člověkem, který čte víc. Tady se často míchá realita s aspirací – tedy s tím, kým člověk chce být.
Pak jsou tu formulace o povaze: „jsem pohodář", „nemám rád drama", „říkám věci na rovinu". Takové věty mohou být pravdivé, ale také slouží jako štít. „Nemám rád drama" někdy znamená „neumím řešit konflikty". „Na rovinu" může být omluva pro necitlivost. A „pohodář" může být člověk, který se vyhýbá zodpovědnosti. Ne vždy, ale často. Problém je, že podobné věty jsou neověřitelné, dokud nepřijde reálná situace.
Zvláštní pozornost si zaslouží status vztahu a motivace. Někteří lidé opravdu hledají vážný vztah, ale zároveň nejsou uzavření tomu, že to začne volněji. Jiní napíšou „vážně", protože se to lépe prodává, ale ve skutečnosti chtějí jen společnost. A pak je tu skupina těch, kteří jsou „tak napůl zadaní" – ve vztahu, který se rozpadá, nebo v nejasné situaci. Profil pak může být technicky pravdivý (např. „svobodný"), ale emočně zavádějící.
A teď krátký příklad z reálného života, který se na seznamkách děje často a bez velkých skandálů. Jana si po dlouhé době založila profil, napsala, že má ráda turistiku a „občas si zaběhá". Ve skutečnosti chodila na procházky a běh měla v plánu, ale zatím u něj nevydržela. Seznámila se s Petrem, který běhá pravidelně a hory má jako víkendový standard. První schůzka byla fajn, ale když Petr navrhl společný výšlap, Jana začala couvat. Ne proto, že by chtěla lhát – spíš proto, že se bála, že ji Petr odepsal, kdyby napsala „spíš procházky a občasné výlety". Zvenku to vypadá jako nepravda, zevnitř jako nejistota. A přitom stačilo jediné: napsat to přesněji.
Tohle je dobrá připomínka, že „lež" a „nepřesnost" jsou někdy dvě strany jedné mince. Čím víc je profil stručný, tím víc prostoru vzniká pro projekce. A čím víc si lidé do profilu promítnou vlastní přání, tím větší je šance, že se později cítí podvedeni.
Jak poznat, že ne všechno na profilu seznamky sedí, a jak si zachovat zdravou důvěru
Podezřívavost je vyčerpávající. Na druhou stranu naivita bolí. V praxi nejlépe funguje něco mezi: zdravá důvěra doplněná o pozorné čtení a klidné ověřování v běžné konverzaci. Nejde o výslech, ale o to, že pravda má obvykle konzistentní tvar, zatímco vymyšlený příběh se časem zamotává.
První signál bývá přehnaná dokonalost. Profil bez jediné konkrétnosti, plný superlativů a univerzálních frází, může být jen marketing. Pokud někdo píše výhradně obecně („miluju život", „rád cestuju", „hledám normální holku/kluka"), je těžké si udělat představu. A když chybí detaily, mozek si je doplní sám – často optimisticky. Přitom právě konkrétnost je to, co se vymýšlí hůř: místo „mám rád cestování" působí uvěřitelněji „nejvíc mi sedí prodloužené víkendy po Česku, letos mě překvapil Jeseník".
Druhý signál je nesoulad mezi fotkami a textem. Když profil tvrdí „nejradši jsem v přírodě", ale všechny fotky jsou z klubů, recepcí a aut, může to být jen náhoda, ale taky to může znamenat, že text je napsaný „tak, aby se líbil". Podobně když někdo uvádí, že je introvert, ale profil působí jako pozvánka na celoroční festival. Lidé jsou komplexní, jasně. Jenže dlouhodobý styl se obvykle propisuje i do toho, co člověk vybere jako reprezentaci.
Třetí signál: vyhýbání se jednoduchým otázkám. Nejde o to chtít po někom rodné číslo, ale běžné dotazy typu „co tě na té práci baví?" nebo „kam nejradši chodíš na procházku?" jsou přirozené. Pokud odpovědi kloužou do mlhy, nebo se člověk rozčiluje, že je to „moc osobní", může to být obrana. Někdy oprávněná (každý má právo na soukromí), jindy účelová.
Čtvrtý signál: časová osa, která nesedí. Když někdo střídá tvrzení („jsem tu nový" vs. „už jsem tu dlouho"), nebo se mu plete, kdy co dělal, může to být nervozita. Ale pokud se to opakuje, je lepší zpozornět. Pravdivý příběh se dá vyprávět různými slovy, ale základní fakta obvykle drží.
Pátý signál je příliš rychlý tlak. To už míří za hranici „přikrášlování" do zóny manipulace: naléhání na přesun mimo platformu, rychlé vyznání, žádosti o citlivé údaje, nebo dokonce peníze. U takových situací je dobré držet se jednoduchého pravidla: čím víc někdo tlačí na tempo, tím víc se vyplatí zpomalit. Pokud by si čtenář chtěl doplnit obecné bezpečnostní zásady pro online komunikaci, užitečné a srozumitelné informace mívají i národní a evropské instituce zaměřené na digitální bezpečnost, například portál Better Internet for Kids (opět nejde o jediný zdroj, ale patří k respektovaným).
Vedle signálů „něco tu nesedí" je ale důležité i to, co dělat prakticky, aby z toho nebyla paranoia. Funguje jednoduchá, civilní strategie: ptát se na detaily, sdílet své, a sledovat, jestli komunikace plyne přirozeně. Když je profil pravdivý, člověk obvykle nemá problém mluvit o běžných věcech: kde rád tráví víkend, jak vypadá pracovní den, co ho teď baví. Když je profil složený z výmyslů, často se ukáže, že vyprávění je buď příliš hladké a bez detailů, nebo naopak přehnaně dramatické.
V tomhle směru pomáhá i drobná změna optiky: profil není smlouva. Je to startovní bod. To, že někdo napsal tři věty, neznamená, že se podle nich dá poznat charakter. A zároveň to neznamená, že by se měly ignorovat červené vlajky. Je rozumné brát profil jako pozvánku k rozhovoru, ne jako důkazní materiál.
Do toho všeho vstupuje ještě jedna věc: prostředí seznamky. Když je platforma dlouhodobě zavedená, lidé se na ní chovají o něco civilněji, protože mají pocit kontinuity a komunity. Seznamka Jiskření funguje už 15 let a je kompletně zdarma – registrace, prohlížení profilů i základní komunikace bez poplatků. Právě to může řadě lidí ulevit od tlaku „když už platím, musím zaujmout za každou cenu". I na bezplatné seznamce se samozřejmě může objevit přikrášlování, ale často je o něco víc prostoru pro normální, klidné seznamování bez přepjatých očekávání.
Nakonec se stejně ukáže, že nejspolehlivější filtr není dokonalá schopnost odhalit lež z profilovky, ale obyčejná pozornost při komunikaci a ochota dávat věcem čas. Když si člověk všímá konzistence, konkrétnosti a přirozenosti, většina „přikrášlení" se buď vysvětlí jako lidská nejistota, nebo se sama rozpadne. A pokud se někdy v hlavě objeví otázka, jak poznat, že vše na profilu seznamky není pravda, stojí za to položit ještě jednu, jednodušší: působí ten člověk v rozhovoru stejně jako ve své vizitce? Pokud ano, je velká šance, že i když se někde přidalo pár centimetrů nebo ubralo pár let na fotce, to podstatné sedí – a právě to je v seznamování stejně nejdůležitější.