Možná jste si toho všimli už po prvním týdnu používání oblíbené datovací aplikace. Profily se mění, jména jsou jiná, fotky různé – a přesto máte nepříjemný pocit, že scrollujete stále dokola. Stejný věk, stejný typ obličeje, podobné zájmy, téměř identické bio texty. Jako by vám někdo nastavil neviditelný filtr, přes který ostatní lidé jednoduše neprojdou. A ono se tak skutečně děje – jenže ne vždy z důvodů, které byste čekali.
Fenomén opakujícího se „typu" na seznamovacích aplikacích není náhoda ani technická chyba. Je to výsledek složité souhry algoritmů, lidské psychologie a chování samotných uživatelů. Pochopit, proč k tomu dochází, je prvním krokem k tomu, jak to změnit – a možná i k tomu, jak konečně najít někoho, kdo vás skutečně zaujme.
Jak algoritmus „ví", co chcete vidět
Moderní seznamovací aplikace jsou postaveny na jednom základním principu: udržet uživatele co nejdéle aktivní. Čím více času strávíte scrollováním, lajkováním a chatováním, tím lépe pro platformu. A nejspolehlivější cestou, jak toho dosáhnout, je ukazovat vám profily, u nichž je vysoká pravděpodobnost, že na ně zareagujete.
Algoritmus si od prvních minut vašeho používání aplikace pečlivě zaznamenává každý váš pohyb. Kolik sekund jste strávili prohlížením konkrétního profilu, na koho jste klikli, komu jste poslali zprávu jako první, kdo vám odpověděl. Tato data se průběžně vyhodnocují a systém si postupně vytváří velmi přesný obrázek o tom, jaký „typ" vás přitahuje. Výsledkem je, že vám aplikace začne servírovat stále podobnější profily – ty, u nichž předpokládá, že s nimi strávíte nejvíce času.
Výzkumy v oblasti behaviorální ekonomie, jako jsou ty publikované v rámci studie Stanfordovy univerzity o online randění, ukazují, že způsob, jakým lidé hledají partnery online, se zásadně liší od toho, jak se seznamují v reálném světě. Offline máme tendenci být ovlivněni kontextem, náhodou a celkovým dojmem ze situace. Online nás naopak řídí vizuální podněty a rychlé soudy – a algoritmy se naučily tuto naši zkratkovitost dokonale využívat.
Problém nastává ve chvíli, kdy si systém „zaškatulkuje" vaše preference příliš brzy. Pokud jste v prvních dnech používání aplikace reagovali především na určitý typ fotografií nebo profilů, algoritmus to vezme jako výchozí bod a začne vám podobné profily nabízet exponenciálně více. Vzniká tak jakási zpětnovazební smyčka, ze které se bez vědomého úsilí jen těžko vymaníte.
Vezměme si příklad z reálného života: Markéta, třiatřicetiletá grafička z Brna, si po rozchodu stáhla jednu z nejpopulárnějších datovacích aplikací. Několik prvních večerů lajkovala téměř výhradně muže s vousy a sportovním vzhledem, protože to byl typ jejího bývalého přítele. Po třech týdnech si uvědomila, že aplikace jí prakticky přestala nabízet kohokoliv jiného. Přitom si sama říkala, že tentokrát chce zkusit někoho úplně jiného. Algoritmus ji ale „znal" lépe než ona sama – nebo si to alespoň myslel.
Vaše vlastní chování jako neviditelný filtr
Bylo by příliš jednoduché svést vše na technologii. Velkou roli totiž hraje i to, jak se na platformě chováme my sami – a to způsoby, které si mnohdy vůbec neuvědomujeme.
Rychlost rozhodování je jedním z klíčových faktorů. Výzkumy ukazují, že průměrný uživatel datovací aplikace stráví prohlížením jednoho profilu méně než dvě sekundy, než se rozhodne pro „ano" nebo „ne". Při takové rychlosti nutně spoléháme na zkratky – na to, co nám připomíná někoho, koho jsme už dříve přitažlivým shledali. Vědomě nebo nevědomě tak sami posilujeme vzorec, který pak algoritmus jen odráží zpět.
Dalším faktorem jsou nastavená kritéria vyhledávání. Většina aplikací nabízí filtry podle věku, vzdálenosti, výšky nebo vzdělání. Čím více filtrů použijete, tím užší okruh lidí uvidíte – a tím pravděpodobnější je, že se mezi nimi budou opakovat podobné typy. Přísné filtry jsou pohodlné, ale zároveň jsou to právě ony, kdo nám nejčastěji brání v setkání s někým nečekaným.
Psychologové hovoří o fenoménu zvaném „confirmation bias" neboli potvrzovací zkreslení. Lidé mají přirozenou tendenci vyhledávat informace a podněty, které potvrzují jejich stávající přesvědčení. V kontextu datovacích aplikací to znamená, že si sami – byť nevědomě – vybíráme profily, které odpovídají naší představě o ideálním partnerovi. A protože tato představa bývá formována minulými vztahy a zkušenostmi, skončíme znovu u stejného „typu".
Jak to výstižně popsala americká psycholožka a autorka knih o vztazích Susan Winterová: „Jdeme tam, kde je nám to povědomé, i když nám to povědomé nikdy nefungovalo." A právě tato věta popisuje mechanismus, který stojí za tím, že nás aplikace točí v kruhu – nejen proto, že nás do kruhu zavírá, ale proto, že my sami do něj dobrovolně vstupujeme.
Nesmíme zapomenout ani na tzv. „pool" uživatelů v daném regionu. V menších městech nebo specifických věkových skupinách je prostě výběr lidí omezený, a tak se profily nutně opakují bez ohledu na to, jak sofistikovaný algoritmus aplikace používá. Geografická a demografická realita je faktor, který žádný algoritmus nedokáže zcela překonat.
Co s tím a proč to vůbec řešit
Pokud vás neustálé opakování stejného vzorce frustruje, je to vlastně dobrá zpráva. Znamená to, že si uvědomujete, že chcete něco jiného – a to je přesně ten okamžik, kdy má smysl začít vědomě měnit své chování na platformě.
Jedním z nejjednodušších kroků je dočasně vypnout nebo výrazně rozvolnit filtry. Místo toho, abyste hledali muže nebo ženu přesně ve věku 28–34 let, vzdálené maximálně 15 kilometrů a s vysokoškolským vzděláním, zkuste rozšířit věkové rozpětí nebo vzdálenost. Možná zjistíte, že člověk, který vás skutečně zaujme, nesplňuje kritéria, která jste si sami nastavili jako nezbytná.
Dalším efektivním způsobem je vědomě se zastavit u profilů, které vás normálně přejedete. Ne proto, abyste lajkovali kohokoli, ale proto, abyste si dali čas skutečně přečíst bio, podívat se na více fotek a přemýšlet o tom, co daný člověk nabízí jako osobnost – ne jen jako vizuální vjem. Algoritmus zaznamená, že jste u takového profilu strávili čas, a začne vám podobné typy nabízet více.
Pomoci může i přechod na platformy, které fungují na jiném principu než čisté swipování. Seznamky zaměřené na osobnostní kompatibilitu nebo ty, které kladou důraz na rozhovory a společné zájmy, přirozeně rozbíjejí vzorec vizuálního opakování. Například Jiskření, česká seznamka fungující již 15 let a dostupná zcela zdarma včetně základní komunikace, staví na tom, že uživatelé mohou procházet profily a navazovat kontakt bez nutnosti platit za prémiové funkce – a to vytváří přirozenější a pestřejší prostředí pro setkávání.
Wired ve svém analýze fungování algoritmů datovacích aplikací upozornil na to, že většina populárních platforem optimalizuje pro „engagement", tedy zapojení uživatele, nikoliv pro úspěšné párování. Jinými slovy, aplikaci nevadí, že se točíte v kruhu – dokud zůstanete aktivní. Toto vědomí by mělo být varováním pro každého, kdo hledá skutečný vztah, nikoliv jen nekonečné scrollování.
Stojí za zmínku i psychologický rozměr celé věci. Opakované setkávání se stejným typem lidí online může posilovat přesvědčení, že „jiní lidé prostě neexistují" nebo že „to s námi musí být něco špatně, když nás nikdo jiný nezaujme". Obojí je nepravda. Je to jen výsledek toho, jak algoritmy fungují – a jak my sami s nimi interagujeme.
Zajímavý pohled nabízí také zpráva Pew Research Center o online randění, která ukazuje, že přibližně polovina Američanů, kteří někdy použili datovací aplikaci, hodnotí zkušenost jako z velké části negativní nebo frustrující. Jedním z nejčastěji zmiňovaných důvodů je právě pocit, že aplikace nabízí stále stejné profily a že výběr je ve skutečnosti mnohem omezenější, než by se na první pohled zdálo.
Změna přístupu k datovacím aplikacím tedy začíná u uvědomění si, že nejste rukojmím algoritmu – i když se tak občas může zdát. Algoritmy jsou mocné, ale nejsou všemocné. Jsou navrženy tak, aby reagovaly na vaše chování, a to znamená, že stačí chování trochu změnit, aby se změnilo i to, co vám aplikace nabízí. Vyzkoušet nový typ platformy, rozvolnit filtry, věnovat profilům více pozornosti nebo jednoduše dát šanci někomu, koho by vám vaše vnitřní zkratka normálně přejela – to jsou malé kroky, které mohou mít překvapivě velký efekt.
A možná je právě tohle největší paradox moderního online seznamování: nástroje, které nám mají pomoci najít toho pravého, nás zároveň zavírají do pohodlných, předvídatelných vzorců. Vymanit se z nich vyžaduje trochu vědomého úsilí – ale za to stojí.