Existuje typ člověka, kterého nezajímá, jak partner vypadá v plavkách, ale dokáže ho zcela pohltit to, jak uvažuje o světě. Lidé, kteří se identifikují jako sapiosexuálové, zažívají přitažlivost jinak než většina – a přestože se o tomto fenoménu mluví stále hlasitěji, mnozí stále nevědí, co přesně sapiosexualita znamená a zda se jich nějak týká.
Samotný termín pochází z latinského sapiens, tedy moudrý nebo rozumný, a anglického sexuality. V praxi označuje lidi, pro které je intelekt primárním nebo velmi výrazným zdrojem sexuální a romantické přitažlivosti. Nejde přitom o pouhou zálibu v chytrých lidech – takovou má ostatně většina z nás. Sapiosexualita jde hlouběji: bez mentální stimulace prostě nevznikne jiskra, bez níž si daný člověk neumí vztah vůbec představit.
Jak sapiosexualita vlastně funguje
Aby bylo možné pochopit, co sapiosexualita obnáší, je užitečné si uvědomit, jak lidský mozek zpracovává přitažlivost obecně. Neurověda dlouho ukazuje, že sexuální přitažlivost není jen záležitostí vizuálních podnětů. Výzkumy opakovaně dokládají, že schopnost vést zajímavý rozhovor, humor, originalita myšlení nebo schopnost empatie hrají v partnerském výběru zásadní roli – a to napříč kulturami i věkovými skupinami. U sapiosexuálních lidí jsou tyto faktory jednoduše posunuty na první místo, zatímco fyzický vzhled ustupuje do pozadí nebo se stává téměř irelevantním.
Typický sapiosexuál se cítí přitahován v momentech, kdy druhý člověk pronese nečekaně hlubokou myšlenku, kdy obhajuje svůj názor s přesvědčivostí a zároveň otevřeností, nebo kdy dokáže vtipně a rychle reagovat na složitou situaci. Intelektuální chemie funguje jako katalyzátor, který spustí zájem tam, kde by ho třeba fyzický vzhled sám o sobě nevyvolal. Naopak sebelepší vnější atraktivita bez mentálního obsahu pro sapiosexuální osoby nestačí.
Zajímavé je, že sapiosexualita nesouvisí nutně s tím, zda je dotyčný člověk akademicky vzdělaný nebo zda má vysoké IQ. Přitažlivost spíše vyvolávají určité kvality myšlení: zvídavost, schopnost kriticky analyzovat, kreativita nebo ochota přemýšlet o věcech jinak, než je obvyklé. Někdo může být sapiosexuálně přitahován k řemeslnému mistrovi, který má o svém oboru encyklopedické znalosti a mluví o něm s vášní, stejně jako k filozofovi nebo vědci.
Vezměme si konkrétní příklad: Jana, třiačtyřicetiletá grafická designérka z Brna, popsala svůj vztahový vzorec takto – vždy ji přitahovali muži, kteří ji dokázali překvapit. Ne dárkem ani gestem, ale myšlenkou. Vzpomíná na první rande s mužem, který byl průměrného vzhledu, ale dokázal ji strhnout dvouhodinovou debatou o tom, proč lidé věří konspiračním teoriím. Skončili spolu ve vztahu, který trval čtyři roky. Naopak fyzicky atraktivní partneři, kteří nedokázali udržet hlubší rozhovor, ji nechávali chladnou po několika týdnech. Když Jana narazila na pojem sapiosexualita, říká, že to bylo jako konečně mít slovo pro něco, co vždy cítila, ale nedokázala pojmenovat.
Takových příběhů jsou tisíce. A právě schopnost pojmenovat vlastní prožívání je jedním z důvodů, proč se o sapiosexualitě v posledních letech mluví čím dál více.
Je sapiosexualita sexuální orientace, nebo jen preference?
Tato otázka rozděluje psychology, sexuology i samotné sapiosexuální lidi. Část odborníků se přiklání k tomu, že sapiosexualita je spíše osobnostní rys nebo preference než plnohodnotná sexuální orientace ve smyslu, v jakém chápeme například homosexualitu nebo bisexualitu. Jiní naopak argumentují, že pokud je intelekt konsistentním a silným zdrojem přitažlivosti, zaslouží si tato zkušenost vlastní kategorii.
Výzkum publikovaný v časopise Intelligence naznačuje, že preference pro inteligentní partnery je velmi rozšířená napříč populací, přičemž zhruba u 8 % respondentů dosahuje takové intenzity, že by ji bylo možné označit za dominantní faktor přitažlivosti. To je číslo, které nelze přehlédnout.
Část kritiky vůči sapiosexualitě jako identitě přichází ze zcela jiného směru. Někteří sociologové a aktivisté upozorňují, že pojem může být elitářský – jako by říkal, že přitažliví jsou jen vzdělaní nebo intelektuálně výjimeční lidé, čímž by se nepřímo devalvovaly jiné formy lidské hodnoty. Tato kritika je oprávněná a stojí za zamyšlení. Sapiosexualita ve zdravé podobě však neznamená pohrdání lidmi s jiným typem inteligence – emoční inteligence, praktická zručnost nebo sociální charisma jsou stejně legitimní projevy lidského myšlení jako akademická erudice.
Jako u každého aspektu lidské sexuality platí, že důležitý je kontext a míra. Přitažlivost k inteligenci se stává problematickou tehdy, když vede k snobství nebo k nerealistickým očekáváním vůči partnerům. Na druhou stranu, pokud jde o autentický způsob prožívání přitažlivosti, není důvod ho potlačovat nebo se za něj stydět.
Psychologové také upozorňují, že sapiosexualita se často pojí s určitými osobnostními rysy. Lidé, kteří se identifikují jako sapiosexuálové, bývají podle dostupných dat častěji introverti, mívají vysoké skóre v otevřenosti vůči zkušenostem (jeden z tzv. Velké pětky osobnostních rysů) a kladou vysoký důraz na smysluplnou komunikaci ve vztazích. Nejde tedy o náhodnou nebo povrchní preference – má své kořeny hluboko v osobnostní struktuře člověka.
Jak jednou poznamenal spisovatel a filozof Alain de Botton: „Chceme být milováni za to, kdo skutečně jsme – a pro sapiosexuálního člověka to znamená být milován právě za způsob, jakým myslí." Tato myšlenka vystihuje podstatu sapiosexuality možná lépe než jakákoliv definice.
Sapiosexualita má samozřejmě i praktické důsledky pro partnerský život. Lidé s touto orientací nebo preferencí bývají v tradičním seznamování frustrováni, protože první schůzky jsou plné povrchní konverzace a malý prostor pro skutečné intelektuální propojení. Smalltalk o počasí nebo práci je pro ně spíše zkouškou trpělivosti než příjemným zahájením vztahu. Právě proto mnozí sapiosexuálové preferují delší písemnou komunikaci před prvním setkáním, kde mají prostor poznat způsob myšlení druhé osoby – jak formuluje myšlenky, jaká témata ho zajímají, jak reaguje na neočekávané otázky.
Online seznamky v tomto ohledu otevřely nové možnosti. Platforma jako Jiskření, která funguje již 15 let a je zcela zdarma, nabízí prostor, kde si lidé mohou vytvořit detailní profil a komunikovat ještě před tím, než vůbec dojde na fyzické setkání. Pro sapiosexuální uživatele může být právě tato fáze – kdy se čte mezi řádky, kdy se hodnotí způsob vyjadřování a témata, která druhého zajímají – klíčová pro rozhodnutí, zda se vůbec sejít. Profil, kde někdo napíše o knihách, které ho formovaly, nebo o otázkách, které ho v noci nechávají bdít, říká sapiosexuálnímu čtenáři mnohonásobně více než série dokonalých fotografií.
Zajímavým aspektem sapiosexuality je také to, jak se projevuje v dlouhodobých vztazích. Zatímco fyzická přitažlivost má tendenci v čase kolísat a přirozeně slábnout, intelektuální propojení může naopak s léty sílit. Partneři, kteří spolu sdílejí zájem o myšlenky, kteří se navzájem inspirují a stimulují, mají podle řady vztahových psychologů větší šanci na dlouhodobou spokojenost. Výzkum Arthura Arona z Stony Brook University, který se věnuje psychologii blízkosti, opakovaně ukazuje, že sdílené intelektuální dobrodružství posiluje citové pouto podobně silně jako sdílené emocionální zážitky.
To neznamená, že sapiosexuální vztahy jsou bez problémů. Jednou z typických pastí je intelektuální rivalita – když se z inspirace stane soutěž a z obdivu závist. Další výzvou může být situace, kdy jeden z partnerů prochází fází stagnace nebo ztráty zájmu o svůj rozvoj. Pro sapiosexuálního partnera může být obtížné zachovat přitažlivost, pokud se mentální propojení oslabí. Otevřená komunikace o těchto potřebách je proto v takových vztazích naprosto klíčová.
Sapiosexualita také neklade žádné podmínky na pohlaví nebo sexuální orientaci. Sapiosexuální člověk může být heterosexuální, homosexuální, bisexuální nebo jakkoliv jinak se identifikovat – intelekt jako zdroj přitažlivosti funguje nezávisle na pohlavní orientaci. Jde o dimenzi přitažlivosti, která se překrývá s ostatními, nikoli o kategorii, která by je nahrazovala.
Pro ty, kdo se v popisu sapiosexuality poznávají, může být samotné pojmenování osvobozující. Zjistit, že existují další lidé, kteří prožívají přitažlivost podobným způsobem, že jejich zkušenost má název a že o ní existuje literatura i komunita, je důležitý krok k sebeporozumění. Zároveň je zdravé přistupovat k jakékoliv identitě s určitou lehkostí – lidská sexualita je příliš bohatá a komplexní, než aby ji dokázala plně obsáhnout jediná nálepka. Sapiosexualita může být výstižným popisem dominantního vzorce přitažlivosti, aniž by musela definovat člověka v celé jeho složitosti.
Svět seznamování se mění. Roste důraz na autenticitu, na smysluplné propojení, na vztahy, které mají hloubku. A právě v tomto prostředí má sapiosexualita čím dál více místa – ne jako módní výraz, ale jako legitimní způsob popsání toho, co nás skutečně přitahuje k druhým lidem. Protože koneckonců, co je přitažlivější než člověk, který vás dokáže přimět přemýšlet jinak o světě, ve kterém žijete?